14/ Plán by byl

20. července 2013 v 0:00 | MAKY.OREL |  Kapitoly/ 1. díl
Byl večer a Armina se po neúspěšném hledání vracela do starého zámečku. Pro jednou se chtěla vyspat na měkkém, a jelikož neměla na splnění úkolu žádnou omezenou dobu, nemusela ani řešit hysterické záchvaty jejího zaměstnavatele. Tedy prozatímního. O to větší pro bylo její překvapení, když jí dveře otevřel na první pohled rozhořčený majordomus a bezeslova ukázal na mrtvého démonyka na podlaze.
Armina udiveně ztuhla. "Co?"
"To!" zavrčel majordomus, "Přikovali ho na dveře spolu s výsměšným dopisem. Ani nechtěj vědět, jak dlouho jsem drhl ten sajrajt, co po tý mrše zbyl. Mimochodem pán ti vzkazuje, že tě v tom sajrajtu utopí, jestli nenajdeš ty čtyři zmetky."
"Kdybys uměl kouzlit, tak si ty vrata drhnout nemusel," ošila se Armina.



"Kdybys nebyla tak blbá, nemusel bych drhnout ani tu podlahu. Podívej se na něj, leží tu jak sele po zabijačce. Kolik si myslíš, že jich tu takovejch ještě najdu, co? Víš, kolik jsi jich už zabila?"
"Děláš, jako bych to byla já!"
"Hodně," odsekl jí majordomus, jakoby ji neposlouchal, "a víš, kolik jsem jich schopný sehnat? Málo!"
"Pořiď si lepší známosti," pokrčila Armina s nezájmem rameny.
"Tohle neni jen o známostech, slečinko," zavrčel majordomus, "Tyhle tvoji mazlíčci nejsou levná záležitost, víš?! A pán z tvého počínání nemá rozhodně žádnou radost. A nedělej, že je ti to jedno. Budeš se před ním zase klepat jak kuře. Ne nadarmo ti říká čubko."
Armina ho prudce chytla pod krkem a praštila s ním o zeď. "Sklapni, ty hajzle." Na svou hrdost si šáhnout nenechá, to on věděl, přesto se šklebil.
"Nic na mě nemáš," odvětil, "když se mi něco stane, budete na holičkách pán i ty. Takže mě laskavě pusť nebo mu řeknu, co o tobě vím." Nerada, ale pustila ho a majordomus v cukuletu zmizel.
Armina se rozhlédla po místnosti. Něco jí tu nesedělo. Nebýt té hádky, došlo jí to dřív. Než se však stihla otočit, někdo ji praštil po hlavě. Okamžitě padla omráčená k zemi.
"Dobrý Alex," vydechla Elis.
"Jo, prej to funguje vždycky," odvětila, položila starý svícen a prošla kolem Arminy ke schodům. Vyběhly tiše do patra a tam se zastavily. Elis si stoupla bokem ke dveřím. "Můžem?" šeptla a bez odpovědi kopla do dveří, které se okamžitě rozlétly a všechny tři vstoupily do místnosti. V křesle před krbem seděl muž. Než se však stačil byť jen otočit, Memory pustila do místnosti proud vody a perské koberce na stěnách rázem vypadaly jako čerstvě vyprané. A než se zvedl, kolem kotníků se mu obtočily šlahouny rostlin, které vyrazily z podlahy.
Alex namířila ruku na křeslo a to se s trhnutím otočilo. "Dobrý večer, maestro Georgiani," ušklíbla se na postaršího muže, který bez dechu seděl zaražený do křesla. "Jak se daří? Doufám, že vás příliš nerušíme. A být vámi nechám si pokusy o útěk nebo útok stranou, já totiž nemám příliš ráda krev - zvlášť když není moje, ale je na mém oblečení."
"A kdyby vás to přeci jen napadlo," prohlásila Elis, "předpokládám, že tu omráčenou dámu dole pod schody znáte."
"Kdo si sakra myslíte, že jste?!" vybafl Georgiani.
"Pachtíte se po nás, pročesáváte celý les a ani nevíte, kvůli komu?" vysmála se mu Memory.
"Jsme sestry Jonesovi," přednesla Alex hrdě jejich falešné jméno, "a pokud nás přestanete otravovat svými pokusy nás chytit, jsme ochotné se k vám přidat."
Možná to bylo trochu uspěchané rozhodnutí, došlo jí. Měla by objasnit své důvody. "Prý jste ta nejmocnější skupina kouzelníků v kraji. Sice nevím, jak moc tomu mám věřit, ale dobrá. Přesto však kraj neovládáte."
"Dlouho jsme se pořádně nepobavily," pokračovala Memory, "Doufáme, že by se to touto cestou mohlo změnit."
"Chcete se k nám přidat jen tak?" odvětil zaujatě Georgiani. Jeho pohled těkal z jedné dívky na druhou. Zdálo se, že o tom poctivě přemýšlí.
"Jsme jedni z těch, co stojí na straně lidí, kteří si to zaslouží," vlichotila se mu Memory, "Nehrajeme pro nikoho konkrétního. Náš jediný zisk je potěšení z boje."
"Ale fakt je, že nic není zadarmo," usmála se Alex, "zvlášť ne my."
"No dobrá," zamručel Georgiani, "o ceně si můžeme promluvit, ovšem chci záruku, že kupuju kvalitní zboží. Nerad bych naletěl malým holčičkám s prořízlou kušnou."
Alex se ušklíbla. "Jak moc máte rád to křeslo?"
Georgiani nechápal. Elis stáhla šlahouny z jeho nohou a odvětila: "Být vámi, tak uhnu."
Alex namířila rukou na krb a plameny z něj v tu ránu vylétly, pohltily křeslo a začaly ho pomalu trávit. Memory požár na povel uhasila.
"No dobrá. Tak co chcete? Zlato, šperky, peníze nebo snad něco jiného?"
"Vážený pane," odvětila Elis, "nežijeme ve středověku. Zlato je jen kus barevného kovu. Pro nás nemá význam."
"Tak co chcete?"
"Modrý diamant," odvětila chladně Memory, "ten kámen, co se nedávno objevil mezi vámi."
Georgiani ztuhl jako solný sloup. Jakoby odmítal uvěřit tomu, co dívka právě řekla. V hlavě se mu honilo jediné - jak to ví?! "Ale to je natolik vzácná záležitost, že už se celá staletí nehnula ze svého úkrytu a vy ji teď po mě chcete?"
Memory se ušklíbla. Na rozdíl od jejích kamarádek věděla jednu důležitou věc - tenhle člověk nemůže ani tušit, co je ten kámen zač, co je ta Perla Islavelu zač. Ale on jméno kamene neznal, stejně tak jako jeho účel a to se jí jedině hodilo.
"S těmi staletími bych to nepřeháněla," odvětila Memory, "tak jako tak nechceme toho moc. Je to jeden kámen. A pořád se ještě můžeme přidat k těm povstalcům tam v lese. Takže berte nebo nechte být."
Dívky pokukovaly po Mem - měly za to, že tahle zmínka o modrém diamantu v plánu nebyla.
Geogiani nervózně klepal do sežehlého křesla. "Myslím, že svolám radu a pak se uvidí."
"Jsme ochotné počkat," kývla Memory, "Nakonec jediný, komu to může uškodit, jste vy. Nuže nemusíte nás informovat - o všem se dozvíme. Až bude čas, ukážeme se tu." Pak se s úsměvem otočila a vyšla ze dveří. Elis a Alex ji následovaly.
Ve stínech domu by schovaný majordomus. Tiše pozoroval odcházející dívky a v hlavě se mu hýbala kolečka. Když je viděl, měl pocit, že mu v prázdné mysli začíná cosi vrtošit. Neměl ani chuť chránit pána nebo Arminu. Nedělal pro ně z lásky a oddanosti nýbrž proto, že víceméně musel. Teď měl ale pocit, že má šanci vyklouznout z bludného kruhu. Ty dívky musely být tím, na co tak dlouho čekal - klíčem k jeho otázkám.

"Takže?" vybafl Fluid, jakmile zaslechl na schodech do jeskyně kroky.
"Šlo to skvěle," odvětila Elis, "Ten chlap nám to nejspíš sežral. A tu schůzi fakt uspořádá."
"No výborně," usmála se Melany, "Myslím, Fluide, že lepší výchozí pozici si ani nemůžeme přát. Stačí, když necháme schůzi rozběhnout a pak tam vpadneme. Všichni odtamtud určitě neodejdou."
"Přinejmenším ne celí," ušklíbl se Luis.
"Většina našich přátel už mi přislíbila pomoc," kývl Rougén, "brzo jistě dorazí, takže naše šance na úspěch už může být jen vyšší." Pak se odmlčel a otočil k Jacquelině. "Slyšíš? Celé vedení kraje sem kvůli nám přijede. Máš konečně šanci, dát jim, co si zaslouží."
Dívka zvedla hlavu a dlouhé hnědé vlasy se jí sklouzly kolem překvapivě velice pihatého obličeje. Usmívala se. "Už se nemůžu dočkat." Její hlas zněl, jakoby se těšila na krev, která jí ulpí na rukou. Memory to všechno kolem děsilo. Lidé se jí před očima měnili v monstra.


"A na mě se zapomnělo?" ozvalo se náhle od lůžka u stěny jeskyně.
"Simone!" vykřikla Jacquelina a hnala se k slamníku.
"Ahoj Jacqui," zašeptal jí muž jen o něco starší než ona do ucha a políbil ji na tvář.
"No hurá," vzdychl Rougén, "tak to jsem rád, že máme zas o jednoho víc do pranice."
"Nechcete mi říct, co se tady celou dobu dělo?" odvětil Simon, "Mám dojem, že jsem tady asi dlouho nebyl. Poslední, co si pamatuju, se od jeskyně trochu lišilo."
"No, já nevím," opáčila Melany, "kdy ses probral?"
Simon se uraženě ušklíbl. "Možná jsem dobrý herec, ale dneska nemám náladu a důvod hrát mrtvého."
"Abych to objasnil," promluvil Rougén k dívkám a Štěpánovi, "Simon je náš expert na herectví, je jako cvičená opička. Řeknete mrtvej a on se převalí na záda a vyplázne jazyk. Občas ho používáme jako špiona. Krom toho, že umí dělat mrtvého, což už mu několikrát paradoxně zachránilo život, je jako neviditelný."
"Já jsem neviditelný," usmál se Simon.
"Je expert na maskovací magii," odvětila na vysvětlenou Melany.
"Proto ho mám při ruce," pokračoval utahaným hlasem Fluid, "a jsem hrozně nervózní, když je mimo provoz."
"Co jsi tak unavený, velký šéfe?" rýpla si Elis.
"Protože teď budu muset celou tu pohádku o vás převyprávět tady panu neviditelnému," zamručel Rougén a dal se do řečnění.
Ač bylo jeskyni zakouřeno, bylo tu teplo a i přes fakt, že je jeskyně díra v kameni, se toto místo dalo označit za příjemné a pohodlné. Rougén seděl u stolu a v dobrém rozmaru si pustil pusu na špacír. Když dovyprávěl Simonovi události doby, kterou prospal, přešel k minulosti jeho společnosti a pak ke kouzelnickým legendám a historii. Přátelé poslouchali prazvláštní vyprávění, jakoby to byly pohádky na dobrou noc a že obyčejným lidem by tak jistě zněly. Rougén se občas vracel ke společenstvu "těch starých Bílých" a občas naťukl přímo nějakého konkrétního člena.
Dívky se nesnažily moc ptát, protože by jim stařec stejně nic neřekl. Bylo lepší ho nechat mluvit. A když pak bylo už dost pozdě, Rougén celé shromáždění nekompromisně rozpustil. Pak prohlásil, že odchází ven na hlídku. Memory šla nenápadně za ním. Jednoduše počkala, až všichni usnou a pak se vytratila.
Tichounce vyšla po schodech a vylezla tajným vchodem. Před ním seděl Rougén, v ruce dýmku a z úst vypouštěl obláčky bílého dýmu do lesní temnoty. "Říkal jsem si, že příjdeš," zamručel.
"Jak to?"
"Něco jste nám totiž po příchodu neřekly."
"A co?"
"Děláš, že nevíš? Alex a Elis si se mnou byly popovídat. Říkaly mi o tom, co jsi chtěla. Tobě sice nic neřekly, ale po mě chtěly vysvětlení."
"A dostaly ho?" otázala se Memory.
"Ne, ne tak docela," zamručel Rougén, "řekl jsem jim, že se to zavčasu dozví. Ovšem nejdřív se to budu muset dozvědět já." Potom vstal a kývl směrem do lesa. "Procházky jsou zdravá věc," zamručel a narazil si svůj kaštanový kovbojský klobouk hlouběji do čela.
"Takže moje kamarádky si myslí, že je to součást plánu?" odvětila Memory.
"Vypadá to tak. A co o té záležitosti víš vlastně ty? Chtěla si po Georgianim modrý drahokam, ale pochybuju, že ho chceš na prstýnek. A on si to jistě také nemyslí."
"Když jsme utekly od Andrease," začala svůj příběh Mem, "našla jsem v batohu knihu. Byly v ní všechny informace, které jsem potřebovala."
"Knihu? Tvoje kamarádky o ní ale asi neví, že?"
"Ne. Byla ručně psaná. Dost vzácné v dnešní době. Ale dost malá - každopádně byla plná všemožných zašifrovaných příběhů, až na ten o třech živlech. Ten byl adresný. Píše se tam o třech předmětech, do kterých národy soustředí svou sílu. Ty předměty mají nejspíš připadnout těm, kdo budou živlům vládnout. Jenže Perlu Islavelu - ten modrý drahokam - ukradlo zlo z jejího úkrytu. Perla patří vodnímu národu, je to můj živel. Musím ji proto získat zpátky."
"A jak víš, že ji má právě Georgiani?"
"Nevím to tak jistě, ale vlastní ji jeho rod a jako poslední dědicové jsou tam dva bratři - jeden z nich je on."
"Takže on má bratra," Rougén se rozesmál, "Jestli je to stejný pitomec jako on, tak potěš pán bůh. Georgiani je tak snadný cíl jen proto, že je to tupec a násoska. Nedokáže prokouknout lsti tím svým vychlastaným mozkem."
"Vy zase kouříte," namítla Memory.
"Jenže Georgiani je věčně vožralej jak dělo," máchl Rougén rukou, "ale je to zajímavá příhoda, jen co je pravda."
"Myslíte, že tu knihu mám od Andrease?"
"Že ti ji dal jako dáreček? Možné to je. Snad víc než možné, ale když jde o něj, není jisté nic."
Rougén chvíli přemýšlel a pak řekl: "Nevíš, kdo tu knihu napsal?"
"To se tam nepíše," pokrčila Memory rameny, "Netuším, kdo by mohl být autor, každopádně je to někdo, kdo toho o téhle válce, nebo jak tomu říkáte, ví dost."
"Hmm… Dobře. Jen by mě ještě zajímalo, jak dlouho si to necháš pro sebe."
"Nejspíš do té doby dokud Perlu nezískám," odvětila Memory.
"Dobrá," kývl Fluid a potom zmlkl.
Les tiše hučel. Nebylo vidět ani na krok, ale Rougén kráčel jistě a bez obav. Memory přišel zvláštní. Kolikrát se přistihla, jak ho sleduje a nejen ona, Alex také. Jakoby mu něco chybělo. Na první pohled se to nezdálo - až na ten druhý, když jste se začali dívat lépe. Jakoby za to mohl jeho prázdný pohled, který často klopil dolů. Náhle se Rougén zastavil.
"Možná…" začal váhavě, "ale asi bych ti to neměl říkat. Nemám na to právo."
Memory ale tušila, na co myslí. "Melany o nás nemá starost jen tak, že?"
"Ne."
Memory zvedla zamyšlenou hlavu. "Její vlčice, Aura, to není jen nějaký obyčejný ochočený pes, mám pravdu?"
"Máš."
Dál už Memory neřekla ani slovo. Prošli lesem a vrátili se k jeskyni. Dívce se tu noc těžce usínalo. Další den pak z rána zmizela z jeskyně a už se neukázala. Lidé se po ní ptali, ale Rougén řekl, že si o ní nemusí dělat starosti a to je umlčelo.
Alex a Elis se mezitím zapojily spolu s dalšími členy společnosti, kteří přišli na Rougénovu výzvu, do výstavby plánu na večer. Bylo to docela těžké, protože se všichni do jeskyně téměř nevešli a tak zatímco v zámečku se pečlivě se vší parádou chystala schůze zloduchů, v jeskyni se jeden přes druhého přeřvávali a šlapali si na nohy. Rougén se společnost snažil trochu usměrnit, ale příliš se mu to nedařilo.
Když se pak všichni dozvěděli, co je Elis s Alex zač, začalo vše na novo a dívky se staly středem zájmu. Nějakou chvíli pak opět trvalo, než euforie opadla. Mělo to ovšem pozitivní vliv na celou akci, protože se třemi, respektive čtyřmi, živly se nikdo do boje jít nebál.
"Tak poslyšte," zahalasil Rougén, "tohle je finální verze našeho plánu. Úkolem našich střelců je zlikvidovat obranu. Nenápadně jasné! Potom musíme obsadit strategická místa - okna, dveře, terasy. A pokud možno i střechu. Jeden nikdy neví. Pamatujte na to, že nikdo nesmí uniknout. Až schůze dospěje do fáze, kdy bude možné ji násilně ukončit, dá nám Štěpán vědět. Zároveň nás bude krýt, kdyby bylo třeba vzít roha."
Štěpán, který seděl v rohu místnosti se svým vlkem, tiše kývl. Rougén pak pokračoval v podrobnostech. Každý člověk měl trochu jiný úkol a všichni ho pro blaho celku museli splnit. Štěpán se rozhodl využít toho, že mu už nevěnují pozornost, proměnil se ve vítr a zmizel.


čti dál: Patnáctá kapitola - Věčné hledání a nejisté rozhovory

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Počítadlo: 14. kapitolu jsem...

Přečetl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama