12/ Mezi neadrtálci (2)

6. července 2013 v 0:00 | MAKY.OREL |  Kapitoly/ 1. díl
"Sedněte si," odvětil sokolník k dívkám.
Celá skupina si posedala na rozvrzané židle svázané z klacků s proutěnými sedáky. Ty dlouze unaveně zapraskaly pod nápory tolika zadnic. Sokolník se posadil do čela stolu teprve, když si sedly všichni ostatní. A jen co si sedl, začal s výslechem.
"Takže slečny, zajímala by mě vaše jména."
Po chvíli ticha začala Memory: "Já jsem Memory, tohle je Alex a tohle Elis."
"Fajn, já jsem Fluid Rougén, prozatímní velitel odbojové skupiny Bílých kouzelníků odtud a okolí."
"Proč prozatímní?" zvedla Elis tázavě obočí.
"Až mě zabijou, zastoupí mě Melany," odvětil stařík suše a od ohně se ozvalo: "Haha."
Dívky se po sobě ohlédly. Těžko říct, jak moc vážně to myslel.


"To víte, musíme myslet do budoucna," odvětil, "a ještě by mě zajímalo, odkud jste. Francouzštinu máte sice perfektní, ale jako francouzsky mi nepřipadáte."
"Jsme z Británie," odvětila Memory.
"Pak máte perfektní jazykové znalosti," kývl Rougén.
"Jo, ale my neumíme francouzsky," nechápala Elis a Memory hned kývla hlavou, aby její tvrzení potvrdila.
"No, to je velice zajímavé tohleto… Melanyyy!" zařval Rougén, jakoby od něj žena stála dobrých sto metrů. "Oni neumí francouzsky, kdybys to nevěděla."
Dokonce i uplakaná Jacquelina, která teď seděla u Simonova lůžka a ošetřovala ho, což v jejím případě znamenalo ho stále zoufale líbat na tvář, zvedla hlavu a rozesmála se.
"Počkat, jak to myslíte?" blekotala nervózně Memory.
"Tak já vim, že francouzština je těžký jazyk, že jo. To se učí blbě," mručel Rougén a to už se začínali smát pomalu všichni u stolu.
To už to ale Melany nevydržela a otočila se od kotlíku k dívkám: "Vy mluvíte francouzsky - právě teď."
"My mluvíme francouzsky?!" vykulila Elis oči.
"No představ si to," protáhl Rougén a začal se houpat na židli.
Luis zakroutil hlavou a naklonil se k Memory: "Vy už ani nevíte, jakým jazykem mluvíte?"
"To je na hlavu!" vybafla Elis. "Jak můžu mluvit francouzsky, já o tom nevim!"
"Prostě vám jenom rozumíme, nevíme jak," odvětila Memory, "Nikdy jsme se jazyky neučily."
Odbojová skupina kroutila hlavou jako jeden muž. "Vy jste kouzelnější než Merlin," opáčil Rougén a opřel se loktem o stůl, "Umí někdo z vás překladačová kouzla?"
"Co to je?" optala se Elis.
"Takže neumí… Zázrak to je - asi."
"A co ten oheň," otázala se Jacquelina, "To děláte jak?"
"Tak," opáčila Elis, "prostě to umíme."
"Jsme strážkyně živlů," doplnila ji Memory a všichni rázem ztuhli. Jediné, co bylo slyšet, bylo bublání z kotlíku. "Co je?" nechápala dívka.
"Vy jste strážkyně živlů?" vydechla ohromeně Melany.
"To je vtip?" zíral Carter.
"Není! Proč bych to jinak říkala," ohradila se prudce Memory.
"Ale jak to jako víte?"
"Jak si myslíte," pokračovala Elis, "že bych asi mohla nechat vyrůst strom, kdybych nevládla zemi. Klidně se běžte podívat, stojí tam, co jsme odtamtud zdrhaly. A Alex ta všecko podpálí, protože vládne ohni. A Memory zas všechno… utopí! No já nevim, z čeho jste tak na větvi, vždyť jste kouzelníci. Vás by to zrovna vůbec vzrušovat nemělo."
"Myslíš si, že jsi obyčejná kouzelnice?" naklonil se Rougén k Elis. "Jenže tak to není. Živel je mnohonásobně silnější než nějaké kouzlo. Je údernější proti zlu a hlavně - nikdo ho ovládat nemůže. Zkrotit něco tak mocného prostě nejde. Obyčejný čaroděj by kvůli tomu zemřel a mág zešílel. A to taky není vtip! Znám dokonce ještě pár žijících příkladů."
"Tak proč my je ovládat můžem?" odvětila Elis.
"Někdo si vás vybral - národy živlů si vás vybraly. Je to něco jako pověst."
"No tak ta nám asi ušla."
"Jo, je to vidět a možná, je to dobře. Říká se, že až budeme všichni v totálním srabu a už nám nebude pomoci, objeví se někdo, kdo ovládá 3 živly. Protože dokud to nebude potřeba, tak národy živlů svou sílu nikomu nepropůjčí. No a ten někdo se bude muset rozhodnout - dobro nebo zlo. A podle toho se zařídí ten zbytek."


"Jaký zbytek?"
"Co já vim!" vybafl Rougén, "Třeba nás odvedete na Sinaj nebo postavíte archu…To nikdo neví, ale jste zárukou konce."
"To ale může být i váš konec," namítla Alex.
"Možná, ale já jsem optimista," zabručel Rougén.
"A proč jsou ty živly jenom tři když…" Memory už větu nedokončila, protože jí do toho Rougén hbitě skočil.
"Když tu lítá ten váš drzej kamarád, co se neumí chovat slušně a myslí si, že o něm nevim?!"
Tu se vedle Elis zhmotnil Štěpán a odvětil omluvně: "Ehm… pardon."
"Nekecej a sedej, a jestli nemáš kam, tak radši stuj, i když nám třeba vyneseš spaní. Já stejně pochybuju, že tu dnes někdo vůbec usne. Tak, kde jsem to skončil? Aha - jsou tři živly. Na začátku všeho byla země, voda a oheň a ty spolu úzce souvisely. Bez vzduchu však není ničeho a tak tu musí být ještě čtvrtý živel - takový doplňkový obal. A to je tady váš kamarád - jméno!"
"Štěpán… pane."
"Mně tady spíš řikaj dědku - za zády samozřejmě, že jo!" zvolal Rougén a čekal, zda se někdo nepřizná. Ale když se nic nedělo, pokračoval. "Takže, ty si vítr. A všechny tyhle živly - včetně tebe hochu - zastřešují národy. Jsou to takový elementálové. Čtete ňáký sci-fi nebo tak? Často tam bejvaj. Jsou takový divný bytosti, o kterých není jistý ani to, jestli maj mozek. Ono se ani neví, co jsou a z čeho jsou, ale to je jedno. Tyhle tři národy vlastně tvoří živly a chrání je. A jen tyhle národy můžou sílu živlů předat."
"Mě žádnej element-tento nenavštívil," odvětila Elis skepticky.
Rougén pokrčil rameny. "Jako kdybych já tomu rozuměl. Víte, kdysi byl jeden moudrý muž a ten prý řekl, že vy - jako ty vyvolený - sjednotíte lid a dovedete ho ke spravedlnosti. Což by mělo být dobro, ale čert ví, co se nakonec stane."
"A kdo byl ten moudrý muž?" otázala se Memory.
"My ho považujeme za vůdce, ale vlastně nás nevede. Dnes už ani nevíme, kde je a možná proto také Bílí slábnou. Když není centrální vedení, jen se všichni dělíme na takové dílčí skupinky bojující za jednotlivá území, ale ne za dobro celku. Ten moudrý muž nám prostě chybí - dal tomu ideologii a řád. Tak se tím alespoň řídíme my starý a snažíme se to nějak usměrnit, aby celé tohle snažení finálně neskončilo."
"Proč my staří?" ušklíbla se Alex.
"To víte, mladá generace to bere jako přežitek," zahalasil směrem k Jacquelině a Carterovi. "Ovšem drží nás to nad vodou. Byly doby, kdy se vedení Bílých a tenkrát i celé společenství scházelo. To je ale pryč - vedení se rozprchlo. Šlo jim všem o život a nutno podotknout, že to není až tak dávno."
"Patřil jste mezi ně?" odtušila Alex.
"Ano, já i Melany. Její manžel byl takový správný zapálenec. Bral to hodně hrdinně. No ale teď má každý svou skrýš a sotva uchrání sebe, natož kolegy a ještě aby se staral o ostatní lidi. Tomuhle já říkám krize."
"Stále jste nám ale neřekl, jak se ten chlap menuje," odvětila Melany.
"Budu milý - tohle vám neřeknu. Pro jistotu," mručel Rougén.
"Jak to myslíte?" nechápavě na něj pohlédla Mem.
"Ani já to nevím," pokrčil Luis rameny, "je to tajné nebo je to alespoň za tajné považováno. Jeho jméno zná jen staré společenství. Je to hrstka prvních přívrženců, která ještě žije. A to kde, nejspíš neví nikdo."
"Já myslím, že ví," usmála se Melany, "někdo to vědět musí."
"Sama mezi ně patříš a o nikom nevíš," máchl Luis rukou.
"Ani já netuším, kdo by to mohl vědět," zabručel Rougén.
"Ale já jo," zašeptala Melany tajemně a vzpomněla si na muže s andělskými křídly. Potom vstala od ohniště a postavila na stůl kotlík s polévkou. Každému odlila spravedlivou porci do misky. "Tak dobrou chuť," popřála a věnovala všem zářivý úsměv, jakoby chtěla alespoň na chvíli zahnat všechny ty chmury.


Po večeři se starý sokolník vydal na vzduch. Melany vyšla za ním.
"Počítám, že pozítří to zahájíme," zamručel.
"Tak brzo?"
"Ty holky nejsou hloupý, ví jak na to."
"Ale jsou to děti!" vyčítavě a zlobně křikla Melany.
"Poslyš," ušklíbl se Rougén, "tohle jsou ty poslední puberťačky, o které by se měl někdo bát. Teda puberťačky a puberťák. Ten je trochu tichej, to je fakt, ale myslim, že se ukáže. Tak o jakou jde tobě?"
"No…já…," tahala ze sebe Melany.
"Hele, možná mi už něco chybí, ale blbej teda rozhodně nejsem, víš?"
"Ta bruneta… Memory. A Štěpán."
"Ten kluk taky?" podivil se Rougén. "Vy jste ale početný… Jsi si tím jistá?"
"Téměř… asi ano. Nemůže to být náhoda, já to cítím. Ale proč oni? Proč si je osud vybral? Celou tu dobu... byla to jen legenda. V tom má prsty on - je to tak? Věřila jsem, že je ochrání a místo toho je jen uklidil na chvíli stranou. Věřila jsem mu!"
"Toho do té věci netahej. Nevíš, co je na tom pravdy. Poslyš, bát se o ně nemusíš. Oni to zvládnou. Mimochodem mluvil jsem s nima. Říkali, že putují do Bulharska nebo co. Nevíš proč?"
"Do Bulharska?"
"No a tam někam do těch Karpat…"
"Nevím, co by tam dělali."
"Možná jen moc čtou knížky o upírech," pokrčil Rougén rameny.
"No ano, možná už tuším. To Quentin - za tím by mohli jít."
"Myslíš toho střelenýho False? Nikdy jsem ho neměl moc v lásce. Byl to rozmazlený fracek a přitom taková dobrá rodina. Vlastní otec by ho nejradši zapřel, jen kdyby nebyl jeho jediný. Sakra dobře to vím, znal jsem ho a už tenkrát..."
"No ano ten," přerušila ho Melany, "ani já ho neměla moc v lásce, ale budiž. Vím, že se snad dal na loveckou dráhu."
"Loví upíry?"
"Tak nějak."
"Zajímavý. Myslel jsem, že z něho nikdy nic být nemůže."
"Tenkrát mi to říkala Katarina, než se Sárou nadobro zmizely. Tvrdila, že se tam asi uklidil, když začalo jít do tuhého. To by mu bylo podobné. Zmizel dřív než ona, zbabělec. Kde je jí vůbec konec, kdo ví?"
"Hmm a proč by mířili zrovna za ním? Myslíš, že vědí, kde je? To bych neřekl."
"Ani já to přece nevím jistě a nejspíš to nevěděla ani Katarina, ale nerozumím tomu, proč jí to tenkrát neřekl, když... Ach, bůh ví, kam ty drobci míří," vzdychla Melany.
"No tak, děvče, náhoda je povede," usmál se Rougén.
"Jo, náhoda. To jsme říkali rádi a teď jsme náhodou tady."
"Jo jo, no asi se jich na to budeme muset zeptat," zabručel Rougén.
"Někdy je lepší se ptát, než si domýšlet," usmála se Melany.
"Poslyš, poslal jsem Sisi. Nese všem zprávu a čekám, že zítra by se společnost měla sejít. Takže máš den, abys ty čtyři naučila něco víc. Možná je to málo, možná hodně, ale nemůžeme déle čekat. Černí se toulají podezřele blízko skrýše. Jestli něco neuděláme, jsme stejně do týdne mrtví."
"Samé dobré zprávy."
"Mně to za vinu nadávej a jdi se pořádně vyspat. Čeká nás práce," odvětil Rougén a Melany s povzdychem odešla.
Sokolník zůstal venku. Sledoval tmu a čekal, až uslyší, jak ptačí křídla bijí o vzduch. Za nějakou dobu skutečně přilétla poštolka a přistála mu na nabídnuté rukavici. "Slečno Sisi, vítám vás, máte úkol," promluvil Rougén k drobnému dravci, "Leťte a sledujte je. Musím mít jistotu, že o nás zatím neví. Náš plán musí vyjít."
Pták hvízdl a zamával křídly. Zvedl se k obloze a svižně plachtil nad temným lesem za svým cílem.


čti dál: Třináctá kapitola - Jak to chodí u Černých

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Počítadlo: 12. kapitolu jsem...

Přečetl!

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 12. července 2013 v 12:13 | Reagovat

Jejky, já ti to neokomentovala. xD To je tak, když si to přečtu na mobilu. :/
Ten začátek s těmi jazyky mě zmátl, ale nakonec to bylo celkem vtipné. :D Rougén je mi docela sympatický.
A pak, i ta pověst s třemi živly, byla vskutku zajímavá. Konečně chápu, proč se tahle povídka/kniha jmenuje 3 živly. xPP

2 Babe Babe | Web | 14. července 2013 v 13:35 | Reagovat

mNě tady spíš řikaj dědku
(taky by to mohlo být: "Mě tady spíš řikaj, dědku!, ale to by nedávalo smysl ^-^)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama