Úvodem

22. března 2013 v 18:00 | MAKY.OREL |  S
Zřejmě to bylo dílo náhody, které vás přiválo až sem, jak rádi říkají moji dobří přátelé. Vždycky mi připomínají, jak mají Bílí rádi tohle slovo - náhoda. Jakoby jiné neznali, je to jako pozdrav, jako jistota, i když je to pořád jen náhoda.

Ale byla to vlastně právě náhoda, díky které jsme se jednoho dne potkali. Seděli na kamenném kvádru v centru jednoho francouzského města a já šla kolem s fotoaparátem. Slunce už zapadalo a vlévalo do ulic nádhernou zlatavou záři. Dlouhé stíny sochy jezdce na koni padaly na dlažbu, já šla dál a z nějakého důvodu nemohla spustit oči z té skupinky, která tam seděla a živě rokovala. Až za dlouhou dobu, dávno po tom, co rodinná dovolená ve Francouzském středohoří skončila, jsem zjistila, na koho jsem se to vlastně dívala ale hlavně proč.

Tenkrát jsem viděla víc než jen dvě dívky, chlapce a dva velké vlčáky. A právě proto píšu dnes tenhle příběh, který zůstával očím lidí dlouho skrytý. Andreas by mi na tomhle místě jistě řekl: "A kdo by taky chtěl, aby ho viděli?" Živě si dovedu představit jeho lišácký výraz.

Měla jsem tenkrát tu čest spatřit pár vteřin z neskutečného putování, jaké v měřítku pomíjivé délky lidského života nabývá ještě větších rozměrů. Viděla jsem jen malý zlomek osudů, událostí a historie, která se v tu chvíli odvíjela na starém kontinentě. Až dnes si uvědomuju, co všechno je v tom příběhu vlastně obsažené. Protože ono první letmé setkání nebylo poslední.


Pro ty, kdo chtějí vědět víc, má Memory dobrou radu:
"stačí se začíst a o zbytek se postará fantazie"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama