1/ Nový začátek (prolog)

30. března 2013 v 0:00 | MAKY.OREL |  Kapitoly/ 1. díl
"Tak jo," kývla Alex, "Jestli jsou všichni psychicky připravený, jdi do toho Memory."
"Psychicky připravený… tak už to přečti sakra!" vyjekla Elis a zoufale si strčila hlavu mezi kolena, jakoby to ani nechtěla slyšet. Ve skutečnosti ji celou dobu trápil přesný opak.
Memory na obě dvě chvíli nejistě hleděla svýma chladně modrýma očima, které ani trochu nevystihovaly její upřímnou a vřelou duši, kterou byla pověstná, a pak se obrátila k otevřené obálce ve svých rukou. "Dobře, tak poslouchejte." Vytáhla z ní starý ohmataný list papíru a dala se do čtení. "Drahé sestry, nehledejte moje jméno, věřte jen, že jsem v zoufalé situaci, a proto váš žádám pomoc. Tyto tři děvčátka přišla o domov za nesmírně trpkých okolností a já se nadále velice obávám o jejich zdraví a životy. Proto vás prosím, abyste je nechaly u sebe tak dlouho, jak to jen půjde, opatrovaly jako vlastní a…" Její hlas se zvolna ztlumil a už si jen tichounce brblal pro sebe. Oči měla přilepené na papír a ve tváři podivný tázavý výraz.



"Co je?!" vykřikla Elis, "Proč nečteš, čti sakra! Nebo mi to dej, nebo já…"
"Nic tu není," vydechla Memory a papír odložila na kolena.
"Jak není!" Elis se vyřítila a jako sup jí papír vyrvala z ruky.
"Chtěla si vědět něco o rodičích, nic takového tam není."
Alex chvíli sledovala Elis, jak zoufale rejdí po řádcích, a pak odvětila, "Co tam teda je?"
"Nic," krčila Memory rameny, "jen, že nás mají hlídat, nemluvit o nás, pokudmožno nás nespouštět z dohledu. Vlastně… Nikdo by o nás neměl vědět, nikdo nás nemá znát - je to jako tajné vězení. Ale přitom ten, kdo to psal, se tváří jako někdo, komu na nás bůh ví jak záleží. To si dost protiřečí, myslím."
"Kdo to vůbec psal?"
"To tu není," odsekla naštvaně Elis, "ona má pravdu, nic tu není! To byl sakra takovej problém nám to dát?" Praštila s papírem o zem, ale tenký list se jen velice pomalu sesul k zemi a nevydal ani šustnutí a to ji popudilo ještě víc. Vstala a hledala nejbližší věc, do které by mohla beztrestně kopnout.
Memory ji jen smutně pozorovala, "No tak Elis, měly pro to důvod."
"Nevíme nic! Kdo to byl, co byl zač, co se stalo, kde máme rodiče a proč tohle všechno sakra?!"
"Nevíme ani, jestli to byla ženská nebo chlap," rozesmála se Alex. Celé to napětí kolem dopisu se teď vlastně změnilo jen ve velký a zbytečný humbuk. Malý cirkus, co dohrál.
Elis stále bloudila po venkovní zasklené chodbě, která obíhala nevelké travnaté nádvoří s pár hroby. V jednom z rohů se tyčila mohutná věž chrámové lodi. Než kopat do kamene a ukopnout si palec, radši toho nechala a vybíjela si vztek nadávkami.
Byly tu už dlouho - žily od malička ve starém klášteře na opuštěném zapadlém venkově. Daleko od lidí, daleko od všeho, co kdy lidé považovali za samozřejmé. Ale co bylo nejhorší, nevěděly proč. Neměly ani tušení, co tu dělají a jak se tu octly. Jediná věc, která jim to mohla říct - dopis, který s nimi doputoval k vratům kláštera mezi peřinkami - zklamala. Přitom právě Elis ze všech tří nejvíce toužila rozluštit tohle tajemství a hlavně najít svoje rodiče. Teď se zdálo, že je její přání definitivně překvalifikováno na status nemožné.


"Už nemáme nic," vzdychla ztěžka, "tohle bylo to jediný a poslední."
"Tohle je teprve začátek," namítala Memory, "Víš, ať už to bylo jakkoli, jsme tři úplně jiný holky. Tři rodiny a ten někdo, kdo nás sem dostal. To se přece nemůže jen tak vypařit."
"Je to už skoro 14 let, to se může vypařit!"
I Alex se zdála stejně jako Elis v tomhle ohledu dosti skeptická, "To může, jestli se v tom dopise mluví o trpkých okolnostech, co si myslíš, že to asi mohlo být? Nezní to nijak - no mile. Já nevím, co si pod tím mám představit, ale když to zkusím, napadají mě jen samý hrůzy."
Memory se zvedla z kamenné lavice a došla si pro zahozený dopis, aby se dala opět do čtení. "Už vás někdy napadlo, jak divný to celý vlastně je?" Měla toho ale na mysli víc než jen dopis - šlo o okolnosti, to kde se ocitly, i to kdo ve skutečnosti všechny tři byly a o čem nikdo neměl ani tušení.
Elis na chvíli zvedla oči zpod své zářivě blonďaté hřívy a pak jen řekla: "Jo, napadlo. Nemysli si, že si jediná…"
Memory si sedla zpátky a dál četla dopis, znovu a znovu, ale stále nepřicházel žádný zázrak. Nic, co by přehlédla, nic, co ještě nečetla. Byla to marná snaha. Nemělo cenu hledat šifry tam, kde nikdy žádné nebyly. Pouhá prosba neznámého člověka v neznámé situaci. Zdálo se, že dopis rozviřuje víc otazníků, než na kolik odpovídá.
"Nemělo to cenu," odfrkla si Elis a vydala se chodbou pryč. Alex, která seděla na studené kamenné podlaze, se za ní jen krátce otočila, a pak začala tlumeným hlasem mluvit k Memory, "Kdo to byl. Kdo byly oni. Co se stalo a proč sem."
Dívka naštvaně odlepila oči od dopisu, "Přestaň mi číst myšlenky! Máme dohodu."
"Jo, já vím. Jen… nejsi jediná, kdo nad tímhle přemýšlí. To bych ti ráda řekla."
"Já to přece vím," zamručela, "Je to záhada jako z filmu. Potřebovaly bychom Sherlocka Holmese."
"Pána času spíš," ušklíbla se Alex, "ten se na rozdíl od toho s fajfkou do minulosti umí dostat."
"Kdo říká, že to je jen minulost?" odvětila Memory a zamyšleně si odhrnula hnědé až téměř rezavé dlouhé prameny vlasů z tváře. Natáčela si je zkoumavě na prst a pak pokračovala. "Někdy to začalo a pořád to pokračuje, proč si myslíš, že to už skončilo? Třeba jsme právě proto tady. Máme tu čekat."
"Takže ty si myslíš, že ty trpký okolnosti jsou i po 14 letech živý? To si vážně myslíš? Potom nechci raději vědět nic a zůstávám tady."
Memory se na ni otočila s kyselým výrazem. Raději to ale nerozvíjela. "Vlastně, no, není to celý zkrátka zvláštní?" řekla po chvíli do ticha, "Tohle se přece vždycky děje jenom v televizi ne? Není to skutečný, nikdy to není skutečný."
"To si říkám furt," povzdychla si Alex, "ale pořád jsem se z tohohle blbýho snu ještě neprobudila."
Obě se zadívaly ven skrz stará okna proklenutá kovovými výztuhami ve tvaru sepjatých rukou. Kolikrát už se takhle dívaly na nebe - nekonečnou šeď, která se linula krajem a ubírala mu už tak mdlé barvy. Všechno vypadalo tak nedotčeně, staře, unaveně ale především stále stejně.
Čas se v jejich světě zastavil nejspíš už s jejich narozením. Nevěděly, kdo jsou, odkud pochází, a jediné, co jim bylo vlastní, byla jejich jména. A pak ještě tři zvláštní mazlíčci, kteří měli daleko k mourovatým koťatům, pudlíkům, křečkům a činčilám a které museli alespoň v Alexině případě pořád schovávat, aby je nikdo kromě nich neviděl.
Ale všechno se mělo změnit. Už proto, že jinak by nemělo cenu tenhle příběh vyprávět.


čti dál: Kapitola druhá - Co děsivého dál?

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Počítadlo čtenářů: 1. kapitolu jsem...

Přečetl!

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 30. března 2013 v 14:34 | Reagovat

Nic neříkající začátek. Tyhle kapitoly mě nejvíce iritují, ale zároveň krásně navnadí, takže čtenář pak bude netrpělivě očekávat další díly, aby se to konečně vysvětlilo.
Nejvíc mě však zmátli ti mazlíčci, a to čtení myšlenek. Abych nezapomněla: nevím, jestli je to tak schválně, ale ve větě: "Přestaň my číst myšlenky!" máš ve slově "my" tvrdé y, a myslím, že by tam mělo být měkké. ;)
A já přestanu zbytečně kecat. Čtení a psaní zdar! :)

2 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 30. března 2013 v 14:38 | Reagovat

[1]: Za fix chybek určitě moc děkuji - jak říkám: Můžu to přečíst padesátkrát, ale stejně se tam něco najde :)
Ještě že čtenářům pak svitne :) Je hezké mít zpětnou korekci, člověk sám všechno nezvládne. A...
Nazdar! ;)

3 Elza Elza | Web | 30. března 2013 v 17:26 | Reagovat

Z první kapitoly mám zatím jen dobré pocity. Má to určitě spád, žádné dlouhé popisy - což vážně oceňuju u všech knížek. Líbí se mi i to, že příběh je originální a nepřipomíná mi ždánou knížku, co jsem četla. Protože mě dokáže odradit od četní už pouhý pocit, že jsem zápletku někde slyšela a celkem vím, jak to dopadne. To je jen ztráta času.
Jsem upřímně zvědavá na pokračování...

P.S. Ta prostřední fotka je skvělá! ;)

4 Slečna Drsňák Slečna Drsňák | 1. dubna 2013 v 21:51 | Reagovat

Ahojky,

než začnu hodnotit kapitolu, ráda bych podotkla, že to tady máš perfektně udělané. Nepochybně umíš zaujmout vzhledem.

Samotnou část jsem si přečetla třikrát a ani teď nemůžu říct, že vše naprosto dokonale chápu. Napoprvé jsem mezi řádky vyčetla pouze to, že tahle trojice něco četla. A to, že byli holky vystresované. Na můj styl bylo na začátku až moc vykřičníků :).
Podruhé jsem pochopila to, kam děj směřuje a potřetí jsem se zaměřila na detaily. Velice mě nabádá číst dál ta neuvěřitelná skutečnost, že tenhle nápad je jedinečný, nepřipomíná mi žádnou knihu, co jsem dosud četla (ani ty fantasy patlaniny čím jsou dneska krmenné bláznivé puberťačky) a prozatím to nenabralo nic děsivého. Nesnáším netrpělivé autory, kde začne řešení na druhé stránce, tudíž máš u mě pomyslné plus.
Chybky na kterou tě již upozornila Scriptie jsem si také všimla, jako autorka podobných a přesto odlišných děl vím sama nejlépe, že na věci jako mi/my opravovač nepřijde, protože to s texty takhle neumí :).

Přeji hodně štěstí a čtenářů, s dalším dílem se ti opět ozvu.

Slečna Drsňák

5 Traylie Traylie | 2. dubna 2013 v 20:24 | Reagovat

Na konci oprav slovo výztuhami na výstuhami :)
Jinak dobré ;)

6 Livv Livv | Web | 3. dubna 2013 v 21:26 | Reagovat

Co jsou ty holky zač? Co je s rodičemi? Co ti mazlíčci jsou zač? Samé otázky. A kapitolky po týdnu... Vrr... :D
Těším se na další. Opravdu :)

7 Lucy Montgomery Lucy Montgomery | 4. dubna 2013 v 12:42 | Reagovat

Moc hezké :) Jsi dobrá v psaní :) Nemůžu se dočkat na další kapitolu :D

8 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 11:13 | Reagovat

[3]: Snad tě ten pocit v dalších kapitolách nepopadne. Stálo to hodně dřiny vymanit se ze všech příběhů, které jsem kdy přečetla. Tedy - samosebou za to vděčím všem aktérům, předali mi neskutečné dobrodružství...

[4]: Musím se přiznat, že občas ráda dělám z čtenářů "debily", řeknu-li to takhle vlídně ^^ Mám na to docela talent něco říct a ukrýt fakta tak dokonale, že se buď daná osoba naštve nebo konsternovaně zírá a čeká na zbytek :D Některé mé povídky jsou tím poseté...

K vzhledu jsem ještě přemýšlela, jestli nezavést zarovnání do bloku... to už bude záležet na čtenářích, co jim bude připadat na čtení pohodlnější.

[5]: Mno google mi tvrdí, že se s je to slovensky. Stejně jako správy - to mě dovedlo pořádně rozhodit, když jsem kdysi dávno dělala jedné slovence vzhled blogu :D

PS všem: Andreas mi kouká přes rameno a vaší přízní je pochopitelně potěšen...

9 Kikulka Kikulka | Web | 26. května 2013 v 10:30 | Reagovat

Ehm, trošku moc otázek na začátek, ale na druhou stranu proč ne. Přece jenom takový otázkový začátek, už se těším, jak to pokročí.
P.S. Jsem ráda, že teď nemusím čekat ten týden na další kapitolu :-D

10 Guizmo Guizmo | E-mail | Web | 26. června 2013 v 18:25 | Reagovat

Tím Pánem času jsem hned četla nadšeněji.

Jen jsem si všimla takové věci, které si všímám u většiny internetových textů, prostě se na začátek povídky vždycky nahází nějaký fajn jména a představování je vyřešený. Už jsem to četla tooolikráte, ale teď už to dočtu, třeba mě ještě překvapíš ^^

11 nel-ly nel-ly | Web | 25. července 2013 v 22:54 | Reagovat

14 letech, v textu? vážně... jen jsem to projela a jakmile jsem viděla číslovku, zabolela mě hlava, proč je takovej problém napsat slovem čtrnáct?
jinak poctivější kapitoly než povídkové na blozích si představuju trochu jinak, tohle je ani ne poloviční délka čehokoliv, co jsem na blozích četla... ale tak o délce to samozřejmě neni, když jde jen o ukázky

12 Leome Leome | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 12:22 | Reagovat

Moc pěkná - jen si myslím, že jedna z těch vět by měla být gramaticky správně takto:
"TATO (místo tyto) tři děvčátka přišla o domov za nesmírně trpkých..."
Nevím, možná to máš správně, ale mě to lépe zní tak, jak jsem již napsala :-).

13 K K | Web | 21. srpna 2013 v 14:05 | Reagovat

Hm.. Je to zaujímavé, ale úprimne mi v tom chýba nejaká iskra, ktorá by mi dala neuveriteľnú túžbu pokračovať  v čítaní ďalších kapitol okamžite. pre mňa je pri knihách veľmi dôležité aby som si to vedela predstaviť a preto mi tu trochu chýba opis prostredia a postáv. Takisto som mala zo začiatku problém ustriehnuť tie postavy, ich mená mi hneď nešli do hlavy, preto mi tam aj asi chýba ten opis;) Keby som napr. Vedela že Alex vyzerá tak a tak, tak by bola moja mysel pokojnejšia. A tiež to s tým čítaním myšlienok som moc nepochopila.. Je mi jasné že sa k tomu potom vrátiš, ale nemám moc rada keď tam autori všeobene hodia nejakú odveci vetu a nedokončia čo tým bolo myslené. -K

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama